Jaké to je vyhrát mezinárodní soutěž Best in Design a co všechno se skrývá za úspěšným projektem? Dalibor Itze, autor vítězného návrhu Slovak Railways redesign, v rozhovoru promluvil o své zkušenosti s cestou k vítězství. Popisuje, co ho k tématu přivedlo, jak při návrhu myslel na různé skupiny uživatelů a také jak ověřoval funkčnost řešení v praxi. Otevřeně mluví o výzvách, překvapivých momentech i osobních limitech během práce na projektu. Na závěr sdílí svůj pohled na roli užitečného designu a rady pro budoucí soutěžící.
Jaký to byl pocit stát se vítězem minulého ročníku soutěže Best in Design a co tě přimělo se do soutěže přihlásit?
„Ten pocit bol veľmi ťažký, lebo to pre mňa bolo veľmi cenné a nevedel som to pochopiť,“ odpovídá loňský vítěz. „Najsilnejšie tam pre mňa bolo porozumenie. Mal som pocit, že som našiel skupinu ľudí, ktorá bola ochotná ísť do hĺbky tej práce, pozrieť sa na ňu inak a naozaj ju pochopiť aj oceniť,“ vysvětluje a dodává, že právě touha po pochopení byla jedna z jeho hlavních motivací se do soutěže přihlásit.
Mohl bys nám svůj vítězný projekt představit tak, aby lidé, kteří ho třeba ještě neviděli, hned pochopili, co je jeho hlavní myšlenka a přínos?
„Snažil som sa opraviť navigačný systém a vizuálny štýl slovenských železníc, pretože vlakmi chodím často a postupne som si začal všímať strašne veľa zlých vecí.“ Jeho cílem bylo zpřehlednit uživatelský zážitek z cestování vlakem a reagovat na nejednotný vizuální jazyk, špatnou orientaci i chaotické značení.
Jak tě napadlo zvolit si právě téma redesignu slovenských železnic pro bakalářskou práci? Byla za tím nějaká konkrétní zkušenost nebo zážitek z cestování vlakem?
„Môj otec je železničiar, takže som odmala počúval, čo funguje, čo nefunguje, čo je dobre, čo je zle,“ vysvětluje autor vítězného návrhu a dodává, že to nebyl konkrétní moment, ale spíš nashromážděná frustrace, která ho vedla k myšlence udělat věci jinak. „Jedného dňa som urobil taký malilenký manuál, čo by šlo opraviť a vtedy mi napadlo, že to je silná téma, ktorá by ma bavila.“ Až během práce si uvědomil, že jde o srdeční záležitost, a proto se rozhodl projekt přihlásit do soutěže.
Snažil ses při návrhu myslet na různé skupiny uživatelů, například i na zrakově postižené?
„Áno,“ potvrzuje. ,,Sú tam viacere formy znevýhodnenia, ale hlavne som sa venoval ľuďom so zrakovým znevýhodnením. Snažil som sa urobiť dizajn samotného vláku, tak aby ľuďom ktorí majú zhoršený zrak, tunelové videnie alebo sú farboslepí, videli jasnejšie tie prvky, ktoré sú dôležité. Kde je tlačidlo pri dverách, kde sú dvere a kde sú schody.“ Jedním z konkrétních řešení je například výrazný barevný pás ve spodní části dveří, který upozorňuje na schod a zvyšuje bezpečnost pohybu.
Objevil se během procesu nějaký moment, který tě opravdu překvapil nebo změnil tvůj pohled na projekt?
„Počas projektu sa mi podarilo kontaktovať produktového dizajnéra vo Viedni, Daniela Hubera, ktorý robil rakúske rýchlovlaky,“ vzpomíná mladý designér. „Povedal mi, že chceli navrhnúť značku tak dobrú, aby na ňu boli hrdí aj samotní zamestnanci. Toto sa mi, zakotvilo v hlave a bol to pre mňa silný aha moment. Navrhnúť systém, na ktorý môžu byť ľudia hrdí.“
Co tě během práce na projektu naučilo nejvíc o tobě samotném jako designérovi? Jaké zkušenosti ti nejvíce ukázaly tvoje silné a slabé stránky jako designéra? Měl jsi při tom i pocit vyhoření?
„Asi aký typ projektov mám rád a že spať sa oplatí,“ odpovídá Dalibor se smíchem. „Keď ma niečo baví, úplne ma to pohltí a dokážem na projekte stráviť niekoľko hodín denne. To sa ale ľahko môže preklopiť do slabých stránok – zabúdam oddychovať, jesť, piť a hlavne spať, čo částečne viedlo aj k pocitu vyhorenia.“ Dodává, že dnes se snaží tyto hranice víc vnímat a pracovat s nimi.
Jak si ověřoval, že je tvůj navigační systém pro cestující opravdu srozumitelný a funkční?
„Robili sme jednoduché user testovanie,“ popisuje. „Na stenu som nalepil značky, postavil som stoličku a pomocou časovača sme merali, za aký čas človek nájde napríklad zásuvku,“ odpovídá.
Kdy sis poprvé uvědomil, že design může mít skutečný dopad na každodenní život lidí?
„Zhoda okolnosti asi pred tromi rokmi na Zlin Design Weeku,“ vzpomíná autor projektu. „Tam bol produktový dizajnér, ktorý navrhol zásuvku, ktorá nebola úplne rovná, ale mala také lieviky (pozn. trychtýřky), že keď do nej dáš šteker (pozn. zástrčka), sama sa otočí a zapadne. Bol to extrémne jednoduchý, ale geniálny nápad. Vtedy som si uvedomil, že dizajn môže byť nenápadný, ale zároveň magický.“
Jaký je tvůj další sen nebo ambice v oblasti designu, kam by ses chtěl posunout po vítězství v soutěži?
„Taký môj osobný cieľ je jednou mať Red Dot, ale najviac ma teší, keď sa mi podarí navrhnúť vec tak, že je v nej špetka mágie. Ideálne by bolo, ak by sa mi raz podarilo mať nejaké štúdio alebo agentúru, kde by som mohol ľudí viesť k tomu, aby navrhovali produkty tak, aby to bol naozaj dobrý produkt a zároveň v ňom bolo to kúzlo.“
Jak vnímáš roli designu v dnešní společnosti a co podle tebe znamená „užitečný design“?
„Spoločnosť si často neuvedomuje, čo všetko je dizajn, ale mohlo by sa to zmeniť, keby designéri viac otvorene hovorili o procese tvorby a vysvetľovali, čo všetko dizajn znamená,“ vysvětluje Dalibor. „Užitočný dizajn je totiž taký, ktorý si ľudia ani nevšimnú – práve preto, že funguje správne. Všetko, čo človek používa alebo s čím prichádza do kontaktu – od telefónu po každodenné predmety – je dizajn. A verím, že ak naučíme spoločnosť chápať kreatívny proces, bude fungovať ako celok lepšie.“
Co bys poradil lidem, kteří uvažují o účasti v soutěži Best in Design, aby si z ní odnesli co nejvíc? Co sis odnesl ze soutěže ty osobně? Posunulo tě to v tvé „kariéře“ dál?
„Verím, že každý, kto sa hlási alebo nad tým rozmýšľa, má minimálne jeden projekt, pre ktorý je zapálený, a práve ten by mal skúsiť. Človek sa naučí, že treba skúšať. Mám pocit, že som sa naučil, kde sa pýtať, kam posielať práce, čo robiť a hlavne, ako sa snažiť presadiť.“ Dodává, že velký přínos vidí i v networkingu a posílení sebevědomí.
