Matěj Beránek, novinář a publicista, který se věnuje především komunikaci architektury směrem k veřejnosti. Prošel také řadou médií a od roku 2017 působí jako šéfredaktor EARCH.cz, online magazínu o architektuře. Jak se dostal k novinařině a architektuře a proč se rozhodl stát se porotcem mezinárodní soutěže Best in Design? To vše se dočtete v následujícím rozhovoru.
Co Vás vedlo k tomu věnovat se zrovna tématu architektury?
Bylo to trochu oklikou. Kolem roku 2010 jsem propadl rapu a měl to štěstí se seznámit s Vladimirem 518, tehdy jedním z nejexponovanějších raperů u nás, který se o architekturu vždy hodně zajímal. Díky němu jsem postupně zjišťoval, že architektura je naprosto fascinující téma, kterému stojí za to věnovat hodně času. Jinak bych se k ní dost možná nikdy nedostal. Pocházím z jedné vesnice na Šumavě a ve svém okolí jsem neměl nikoho, kdo by v architektuře viděl něco jiného než docela dobře znějící slovo.
Jak jste se dostal k novinařině a k architektuře?
Tady můj rapovo-architektonický příběh pokračuje. Pro 518 jsem už tehdy začal psát na jeho web BiggBoss, který byl takovým otevřeným magazínem o umění a celkově urban kultuře. Zpočátku jsem si témata článků vybíral dost náhodně, ve svých osmnácti jsem si prostě potřeboval oťukat různé polohy. No a nakonec jsem se začal soustředit už jen na architekturu. Je potřeba říct, že jsem ji nestudoval napřímo, ale během svých vysokoškolských studií jsem jí věnoval opravdu hodně času samostudiem – nadšení je podle mě ve výsledku rozhodující, jestli se o dané věci dozvíte něco víc.
Svou prací pomáháte architektům s PR. Jaký je klíč k tomu zaujmout? Máte nějaké rady a tipy?
Myslím, že by mnozí architekti a architektky neřekli, že jsem jim svou novinářskou prací úplně pomohl s pozitivním PR, hehe. Ale máte pravdu, mediální prosazování architektů a architektek mě zajímá hodně a pár studiím jsem s tím pomáhal napřímo. Dám jednu maximálně obecnou radu – komunikovat směrem ven. Formu už si každý musí zvolit tak, aby mu vyhovovala, bavila ho a působil v ní tak autenticky (přece jen nejde o prodávání bot, žejo). Takže třeba komentovat různé události, sdělovat své názory, otevírat témata, být aktivní na sociálních sítích, nespoléhat jen na nepřehlédnutelnou genialitu svých návrhů a ukrást si trochu mediálního spotlightu pro sebe – nebýt neustále ponořený do své každodenní pracovní agendy. Architekti mají tendenci uzavírat se do svých ghett, ve kterých mluví jazykem, kterému nikdo zvenčí nerozumí. To je myslím u nás velký problém.
Tento rok uvádíme poprvé kategorii Service Design. Jak se ve Vašich očích kloubí Service Design a architektura?
Myslím, že architektura je v první řadě o dobrém service designu. Architektura není umění.
Rád se v posledních letech vracíte do Zlína, proč je tomu tak?
Pochází odtud moje přítelkyně Martina. Do Zlína díky tomu jezdím pravidelně už několik let a musím říct, že jsem si to tady fakt zamiloval. Pořád chodím na dlouhé procházky a objevuju nová místa a bizarní zákoutí, kterých má Zlín nespočet. Těch úchvatných a totálně zapomenutých baráků, kolik tu máte? Nedávno jsem ukazoval interiéry městských lázní od Vladimíra Karfíka odborníkovi na architekturu 20. století Adamu Štěchovi a dokonce ani on je neznal a ihned začal přemýšlet, jak by lázně mohl zpracovat.
Co vás na soutěži Best in Design zaujalo? Proč jste se rozhodl stát se porotcem pro letošní ročník?
Pro Zlín všechno! Zajímá mě tvorba mladých tvůrců, častokrát víc než zasloužilých legend.
Co byste poradil soutěžícím pro letošní ročník Best in Design?
Dobře svůj projekt odprezentovat a nepodceňovat to! Nikdy nevíte, kolik času a energie bude porota vašim projektům věnovat, takže nás musí v rámci svého prostoru prostě přesvědčit o těch největších kvalitách své práce, za kterými si musí stát.
