„I malá změna může mít velký dopad,“ říká letošní vítězka kategorie Product & Industrial Design Nikola Mikulecká. Nikola studuje na Fakultě architektury na pražské ČVUT a je to velmi talentovaná a nadějná umělkyně. Autorka designové pivní pípy se v rozhovoru rozpovídala o tom, co se jí nelíbí na interiérech českých restaurací, a o tom, proč svůj vítězný produkt vytvořila právě z porcelánu. V dobách karanténních opatření a situace, která vznikla následkem koronavirové pandemie, nenastalo mladé designérce zrovna jednoduché období. Nikola Mikulecká má však spoustu nápadů a vize, ze kterých nerada slevuje.
Tak na začátek. Máte ráda pivo?
Ano, mám. Hlavně pšeničná piva a pak třeba Goose Ale a Berliner Weisse, to jsou takové kyselé druhy svrchně kvašených piv.
Proč jste si pro svůj designový produkt vybrala právě pivní pípu a pivní podtácky?
Pokud chce dnes provozovatel ve svém podniku nabídnout pivo, několik málo výrobců pivních stojanů až monopolně pokrývá celý trh a svou omezenou nabídkou nutí provozovatele pohostinských zařízení ke stylově celoplošné jednolitosti a zaměnitelnosti. Pokud se takový provozovatel rozhodne nepodřídit takovou pípu a nesplynout s masou sportovně televizních barů a rustikálních a falešně heligonkových pivnic, je nucen k nepatřičným interiérovým kompromisům či nákupu přehnaně nákladného „custom made“ zařízení.
Kde se objevil námět na pivní pípu?
To je těžká otázka. Už nedokážu z toho množství vjemů, které na mě každý den působí, vyextrahovat a ohraničit jednu konkrétní inspiraci. Ale obecně čerpám z každodenní kritiky stavu věcí. Myslím, že je to zdravé nejen pro designéry. F. X. Šalda říkal, že umělecká kritika je stejně náročný proces, jako umění vytvářet. A dá se říct, že kudy člověk chodí, tudy hodnotí své životní prostředí a vytváří nárok. Je nepochybné, že věci jako třeba vizuální smog nás pomalu ničí. Když pak člověk udělá třeba jen malou změnu, zjistí, že to má velký dopad.
K výrobě pípy jste si vybrala porcelán. Proč zrovna tento materiál?
Při práci jsem měla na paměti pojmy jako tradice, univerzálnost, elegance, sebevědomí. Porcelán je jakožto materiál pojítkem předešlých vlastností. Přes svou vizuální prostotu, resp. díky ní, je vzhledově ušlechtilý, svou barevností a leskem lze velmi snadno kombinovat s jiným vybavením a materiály. Dokáže spojit křivky do jedné, takže působí uceleně a vznešeně. A to vše, aniž by k sobě přitahoval přehnanou pozornost. A v neposlední řadě vypadá tato pálená kaolínová keramika mnohem dražší, než ve skutečnosti je. Do výčepu se porcelán samozřejmě hodí nejen z estetických, ale i hygienických důvodů, neboť je snadno omyvatelný. Navíc je, víc než kterýkoliv jiný materiál používaný při výrobě výčepních stojanů, právě tradiční. Celý set je tedy navržený tak, aby se hodil do svébytných a velkorysých interiéru, ale i do klasických hospod.
Když se podíváte po českých restauracích – líbí se Vám jejich interiéry? Co Vám vadí, co byste vylepšila, v čem jsou české podniky naopak na dobré cestě?
Většina se mi nelíbí. Ale je to mnohem lepší, než to bylo. Hospody si začali otvírat lidé, kteří v nich rádi sedí, a začali to dělat prostě jinak, než bylo zvykem. A začalo se ukazovat, že to funguje a jde dokonce líp, než těch několik umaštěných šablon, co se tady „jelo“ posledních dvacet let. Všechny ty pizzerie a sportbary a všechny ty rádoby prvorepublikové potěmkinády a švejkyády. Hospoda musí být autentická a je jedno, jestli je to hipsterský bar nebo hrabalovská špeluňka. S pivními stojany je to ale složité zatím všude.
Jaký mají podle Vás Češi vkus? Umíme ocenit „kvalitní“ design? Jsme inovativní? Následujeme módní trendy nebo jsme spíše „konzervy“?
Češi se mi jeví jako docela konzervativní. Mají tendence se zakonzervovávat v určitých etapách svého života, zastydnout, řekl by Freud. Když už inovativní, tak jsou spíš kutilští než podnikaví, to je to, co Češi oceňují. Zlaté český ručičky se říká, ale myslí se tím spíš nějaký nápad a zlepšovák, spíš nějaká vykutálenost než dobrý design.
Budeme si moct někam po otevření restauračních zařízení zajít na pivo točené z Vaší pípy?
To by mě potěšilo. Zatím z ní teklo pivo jen během mých klauzur. Nicméně je k mání.
Od kdy se věnujete designu?
Na střední škole jsem studovala design interiéru a bytových doplňků, to byla taková přípravka. To důležité jsem začala dělat až na vysoké, myslím.
Kdo Vás při tvorbě inspiruje? Máte nějaký svůj vzor?
To je tak obrovské spektrum, že se to nedá vyjmenovávat. Vše, co se vejde do intervalu od matematicky dokonalých křivek v práci Dietra Ramse po roztomile špatně glazovaný hliněný hrníček v zapadlém antikvariátu.
Jaký je Váš postup při designování funkčního produktu? Používáte fyzické modely, nebo své produkty navrhujete rovnou ve virtuálním 3D provedení?
Ta posloupnost je většinou: Skica rukou, hodně skic rukou, papírový nebo hliněný model, digitální model, někdy 3D tiskový model, produkt.
Překonáváte při své tvorbě nějaké technické překážky? Dělá Vám problém skloubit estetiku produktu s jeho funkčností?
Ano. Stává se mi, bohužel, že už jsem naprosto spokojená s tím, jak daná věc vypadá, což mi takzvaně hodí vidle do její funkčnosti a já pak mám problém zasáhnout, zkusit to jinak. Občas mě doslova bolí, když musím ubrat nebo přidat centimetr hmoty, abych vyšla vstříc funkci.
Máte raději při své tvorbě volnou ruku nebo Vám nevadí, pokud Vaši tvorbu determinují nějaká omezení ze strany zadavatele?
Když nad tím tak přemýšlím, všechny věci, které jsem na škole dělala bez konkrétního zadání a příliš úzkých mantinelů, což je případ i zmíněného pivního stojanu, se mi dělaly mnohem lehčeji.
Na co jste ještě, kromě svého vítězného produktu, nejvíc pyšná ze své tvorby?
To nevím. Snažím se nebýt pyšná, nebo to aspoň patřičně skrývat.
Kdy Vás napadlo přihlásit svůj produkt do Zlin Design Week?
Dostala jsem e-mail s pozvánkou. Tak nějak brzy potom.
Jak naložíte s výhrou?
Je doba koronaviru. Jsem čerstvě po škole, pracovala jsem na dohodu a na pracák jsem jít nechtěla. To znamená, že jsem si vytáhla černého Petra a patřím do úzké skupiny lidí, co zůstali bez příjmu a navíc si musí platit zdravotní pojištění. Tak to výhrou asi pokryju.
Kde se vidíte za deset let? Chcete zůstat v oblasti produktového, průmyslového designu?
Netuším, co bude za 2 roky, natož za 10 let. Dnes vidíme, že svět se může změnit lusknutím prstu.
Máte nějaký sen – produkt, který byste chtěla navrhnout, dílo, které byste chtěla stvořit, společnost, kterou byste chtěla založit… Prostě cokoliv, nehledě na finanční ani jiná omezení?
Osciluji, myslím, mezi dvěma polohami. Věnovat se malé nenápadné, ale poctivé osobní tvorbě, a zároveň vytvořit něco, co takovým tím Victor Papánkovským způsobem změní svět k lepšímu. Mám v sobě oboje, záleží na tom, co si ráno přečtu v novinách.
